" Dobrá nálada nevyřeší všechny Vaše potíže, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si ji pěstovat !! :) "

Sakra proč ?!!

19. prosince 2008 v 20:13 | Kristin |  Blog!

Zasranej život !!




Omlouvám se za to, že jsem opět sprostá, ale já už vážně nevím, jestli by nebylo lepší se na všechno vykašlat. Prostě a dokonale všechno skončit ...
Tím samozřejmě nemyslím sebevraždu .. na to sem moc velkej srab, ale proč se musí všechno posrat ?!!!

Jakmile se začne kazit jedno, jde do háje všechno. Není to fér ! .. Jasně, " Co je fér ? "
Ale proč zrovna teď ... kurva proč ?

Teď vám asi připadám jako nějakej magor, co je něčím nadopovanej nebo, že sem totálně nalitá .. s chutí bych měnila za nějakou tu skleničku. Jenže .. co tím vyřeším ? Nic ..

Dnešní den ( 19.prosince 2008 ), byl naprosto úžasnej. Ve škole jsme si jako každý rok rozdali dárky a musím říct, že tentokrát jsme se všichni pořádně vytáhli ... Jedním slovem prostě super. Možná se k tomu přidal i fakt, že tyto " Vánoce " jsou pro naši třídu poslední ... * ( viz. konec článku )

Bohužel .. moje radost ze skvěle stráveného dne nemohla, jak už tomu bývá, trvat věčně ..

V 19:24 hodin jsem se dozvěděla, že to byl poslední den i pro mou prababičku ..

Jak říkám, když se začne něco srát, tak se sere všechno.

Nestojím o kecy typu " To mi je líto " .

Nepíšu sem proto, abych ze sebe dělala chudinku a pak vrněla blahem, nad tím, jak mě každej lituje.

Nechci soucit.

Píšu sem proto, že chci ze sebe dostat tu bolest .. Bolest, která mě užírá.

Nic mi nevrátí člověka, kterého sem měla ráda. Už nikdy sní nebudu moct promluvit.

Nikdy už neuslyším její vyprávění.

Nikdy už mi nebude moct říct, že mi fandí, abych se dostala tam kam chci .. aby se mi splnilo to co chci, o co stojím.

Proč ?

Všichni jsme věděli, že to jednou přijde, ale proč vždycky ty největší rány člověka zraní, když to nejmíň čeká ?
Ve chvíli, kdy si myslíš, že je všechno růžový, kdy je všechno fajn ... Najednou zvrat.

První věc, která mi prolítla hlavou byla otázka, jestli může bejt hůř.

Nejdřív všechno zkazím já, zbytečně si začnu komplikovat život .. Ačkoli na venek jsem pořád stejná, uvnitř mě to řve.

Sakra, proč to bolí ?

V tuhle chvíli mi v hlavě zní jediný slova : " Nic není jako dřív .. Nic není jak bejvávalo. "
Netuším, z jaké písničky to je, každopádně to docela vystihuje to, jak se teď cítím.

Nechci všechno odepsat.

Život jde dál .. otázka spíš zní, jestli to má vůbec cenu ?
Co čeká dál ?

Věřím, že už bude všechno lepší. Ale stačí věřit ?

Už nechci další zklamání, už nechci ublížit nikomu, kdo pro mě něco znamená .. Nechci.
Proč musím ztrácet všechny, kteří mi jsou blízcí ?

Možná je to moje chyba, možná to tak mělo být ...Možná .

Všechno je jinak ... Život jde dál.



Omlouvám se, za to, že to sem vůbec píšu.

Omlouvám se za spoustu chyb, které v článku budou, ale už prostě nemám sílu to po sobě kontrolovat.
A ani to neudělám ...

Omlouvám se za všechny chyby, kterýma jsem ublížila.

Slova jsou slova, ale někdy i mě dojde, že i slova dokážou hodně.

Možná si říkáte, co to vykládám. Proč to sem vůbec píšu ..
Budu upřímná, ulevilo se mi .. Hodně se mi ulevilo.

Ztráta bolí, ale díky blogu a lidem, kteří se ke mně neotočili zády se pomalu uklidňuju ...

Až děsivý klid. Je to vůbec možné ? Možná ...

Zatím neznám odpověď na spoustu otázek.

Možná časem.


Vzpomínka :


Děkuji.

Děkuji, že jsi byla.

Děkuji za úžasnou babičku, kterou jsi přivedla na svět a kterou já teď mám.

Nezapomenu ... Čas zničí mnohé, ale nikdy nevymaže vzpomínky z mého srdce.




















* Dneska jsem mimo jiné dostala dárek, který mi vyrazil dech. Když pominu fakt, že osoba, která ho vyrobila musela vynaložit spoustu zručnosti a hlavně času, tak jsem to ani v nejmenším nečekala.

Nejsem správný člověk na to, abych zde mohla popsat svoje pocity. Jedno vím však jistě, patří ti velké díky .. ať už se stane cokoliv, ať se naše cesty přestupem na školy rozejdou ... Nikdy nezapomenu.

Jsi ta nejskvělejší osoba, kterou znám.

Jsi ta nejlepší kamarádka, kterou bych si mohla přát.

Jsem vděčná za to, že jsi . I tobě patří velký dík .. za všechno, co jsi pro mě udělala, za to, že jsem konečně pochopila, jak cenné a křehké může být přátelství.

Děkuji .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anči Anči | Web | 20. prosince 2008 v 17:05 | Reagovat

Přátelé, kteří tě mají rádi se k tobě zády nikdy neotočí. To si pamatuj.

Všechno bude zase fajn.

I když ti nikdo prababičku nevratí, ty na ní máš hezkou vzpomínku. A tu ti nikdo nevezme.

Co se týče toho, že se všechno sere. Nesere. I když to tak vypadá. Vypadá to, že na tebe všecko padá. Věř, že ne a ty na to taky přídeš..víš, ty jsi zvláštní. Já vlastně nikdy moc nepřemýšlela nad tím, že by jsi mohla být nešťastná a teďka si říkám, jak to? Sakra, jak je to možný? Víš, znám tě devět let. Devět, a já mám pocit, jako bych tě pořádně, ale pořádně poznala až v posledním roce..:) Jistě mě pochopíš viď?

Kristin!:-* Všechno přebolí, a když nepřebolí zůstane to v tvým srdíčku.  Neboj se nám ukázat to, že jsi nešťastná, smutná, že máš strach. To není slabost, ponížení. To je cit. Každý má nějaký city, neschovávej je za záclonu.:) přátelé ti pomůžou, je hezký říct si, mám tě ráda! Já to tak dělám. Je hrozně hezký, když ti pak někdo řekne..,,Kiko, já tě mám ráda." Že tě to zahřeje u srdíčka? Že tě zahřeje to, když tě někdo vezmě kolem ramen a řekne ti..,,to bude dobrý!"

Já si někdy říkám, že když je přátelství, proč je v něm taky hněv, žárlivost, chamota a další?

Já pochopila, že kamarádství je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí na světě. A ať by se semnou mělo stát cokoli, nikdy bych kamarády nezradila. Opravdové kamarády ne...:) víš co jsem ti psala na ten papírek.:-*

2 Kristin Kristin | 20. prosince 2008 v 17:20 | Reagovat

Bože Ančulko .. já nevím co říct .. možná se pomalu začínám dívat kolem sebe, možná konečně začínám chápat, že ne na všechno musí být člověk sám. Proč až teď ? .. Měla jsem Vás vždycky a nikdy nezapomenu na všechno, co jste pro mě udělali. Za to, že vím, že za mnou stojíte Vám moc děkuju. Děkuju tobě a omlouvám se za všechno, co sem kdy řekla a nebylo to zrovna lichotivý, ale znáš mě ... Když jsem vytočená, tak říkám i dělám věci, který mě pak hrozně mrzej, ač to nedám najevo. Sama sem překvapená, co se teď děje... Vždycky jsem se snažila být taková, jaká se jevím na venek, ale až pozdě zjišťuju, že taková jsem jen z části.

Druhá část křičí, řve bolestí, kterou v sobě musí udržovat, ale díky Vám se to dá zvládnout.

Čas nevrátim .. hnusnej pocit, ale co nadělám.

Chci zase žít naplno .. jako dřív.

S vámi, s tebou, to bude dobrý.

Asi sem Vám to nikdy neřekla, ale mám Vás hodně ráda =) Bez Vás nejsem nic ..pojí nás pouto přátelství. Ať už v dobrym nebo zlím ...Vždycky tu budu pro Vás.

Vážím si toho, že jste .. že jsi ty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama